Dnešní uspěchaná doba vede mnohé z nás k rychlému utrácení vydělaných peněz. Vliv okolí a tlak finančních institucí má často za následek pocit, že je mnohem jednodušší platit bankám za úvěry než investovat a užívat si výhody s tím spojené. Správný postup pro zachování kvalitní životní úrovně by přitom měl být přesně opačný.

Když se dnes někoho zeptáte, jestli by si raději vzal úvěr z banky, nebo investoval, nejspíše se přizná, že úvěr je pro něj jednodušší řešení. Pokud neuvažujeme o hypotéce, není k vyřízení úvěru prakticky nic potřeba a banky se doslova předhánějí v tom, aby klientům nabídly co „nejvýhodnější podmínky“. Jedním z nejčastějších důvodů pro takové uvažování je strach z rizika a ztráty peněz při investování. Může za to i pohodlnost a zmiňovaný tlak okolí, to je ale spíše výmluva těch, kteří nejsou schopni a ochotni myslet na zadní vrátka a budoucnost.

Ačkoli to zní při bližším pohledu nelogicky, lidé raději vsadí na okamžitou spotřebu a jistotu ztráty peněz ve formě zaplacených úroků, než aby investovali a měli možnost si na budoucí spotřebu vydělat. Z dlouhodobého hlediska je rozdíl mezi zaplacenými úroky z úvěru a vydělanými výnosy z investice stále více markantní. Svou roli totiž hraje složený úrok. Ten v případě úvěru pracuje proti klientovi, což se s délkou úvěru ještě více zhoršuje. Naopak při investování je složený úrok, neboli výnos z výnosů, největším přítelem investora.

Složený úrok: dobrý sluha, ale zlý pán

Banky sílu složeného úroku velmi dobře znají, a proto jim nedělá problém půjčovat velké částky na velmi dlouhou dobu. Jsou ochotny půjčovat lidem i přes nemalé riziko nesplácení úvěrů ze strany svých klientů, protože se jim to stejně vyplatí.

Stejně tak by měli investoři přistupovat ke svým investicím. Žádná investice, která má potenciál přinést investorovi zajímavý zisk, není bez rizika. Toto riziko je však možné poměrně efektivně snižovat. Pomoci může dlouhý investiční horizont, který na jednu stranu pomáhá investorovi při dosahování stále vyšších výnosů (již zmiňované výnosy z výnosů) a rovněž omezuje vlivy možných korekcí a krátkodobých propadů, kterým se prakticky žádná investice nevyhne. Pomoci může také pravidelná investice, jejíž výhoda se ukáže právě v dobách, které nemají nezkušení investoři rádi a kterými rozumíme poklesy na trzích. Investor v takovém případě nakupuje za „zlevněné ceny“ větší množství cenných papírů za pravidelně investovanou sumu. V očekávaném období růstu je pak vliv následných výnosů ještě výraznější.

Nejlépe je možné vidět vliv složeného úroku na příkladu. Pokud si dnes klient vezme hypotéku na 20 let na sumu 1,5 milionu korun s úrokem 4 % ročně (dnes jsou úroky skutečně nízké a je možné dostat i nižší sazbu, v budoucnu ale úroky zcela jistě porostou), zaplatí celkovou sumu 2 181 530 korun. Půjčenou sumu tak přeplatí o 681 530 korun, tedy více než o třetinu, což je měsíčně 2 840 korun. Při době splácení 30 let se celková zaplacená suma navýší na 2 578 043 korun. To znamená, že půjčenou sumu přeplatí o více než milion korun. Měsíčně tak zaplatí navíc 2 995 korun. U spotřebitelského úvěru na sumu 100 000 korun a dobu 5 let, při úrokové sazbě 13,4 %, zaplatí klient celkově 137 760 korun. I v tomto případě přeplatí půjčenou sumu o více než třetinu. K tomu je nutné samozřejmě připočítat další poplatky, které za vyřízení úvěru klient zaplatí a mezi něž patří pojištění úvěru nebo poplatky za jeho vyřízení a vedení.

Při spoření, resp. investování, hraje složený úrok ve prospěch klienta. To můžeme vidět v následujících tabulkách, v nichž je uvedené zhodnocení jednorázové investice 100 000 Kč a pravidelné měsíční investice 1 000 Kč při různé velikosti ročního výnosu a za různou dobu investice.

Budoucí hodnota investice 100 000 Kč po 15 letech při výnosnosti 7 % ročně je 276 000 (tj. 105 000 = 15 x roční úrok + 71 000 je úrok z úroků).

Budoucí hodnota měsíční investice 1000 Kč při ročním úroku 7 % nám po 15 letech přinese 322 657 Kč (tj. vložených 180 000 Kč + 142 657 Kč úroků a úroků z úroků). Pokud by klient platil stejnou sumu, jako přeplácí na hypotéce, tedy kolem 3000 Kč měsíčně, po 30 letech by měl při stejném 4% ročním úroku z investice více než 2,1 milionu korun.

Ideálně bez úvěrů

Mnohým lidem se zdá investovaná tisícovka měsíčně příliš vysoká, tři tisíce za hypotéku už ale neřeší. Když se budeme řídit pravidlem, že člověk by měl investovat alespoň 10 % z pravidelných příjmů, zmiňovaných tisíc korun není pro většinu lidí prakticky žádný problém. U mimořádných příjmů by měla jít na investice většina prostředků, odborníci doporučují investovat až 90 %. Chce to jen trochu omezit zbytečné výdaje, myslet více na budoucnost a nenechat se ovlivňovat chytlavými nabídkami předražených úvěrů. Pak je možné existovat i bez nich, což je ideální případ. Pokud si totiž bereme úvěr, ztrácíme nezávislost a stáváme se nesvobodnými.

Autorem komentáře je Jaroslav Hlavica ze společnosti BrodIS, která je nezávislým investičním zprostředkovatelem.