Na frekventovaných silnicích a u dálnic řidiči platí i o 6 korun za každý litr nafty více než jinde. Netýká se to ale těch řidičů, kteří využívají plošné ceny.

Cena nafty „36,40“ svítí v těchto dnech na poutači řady pump na dálnici D1. Když ale řidič tankuje na jedné z čerpacích stanic mimo hlavní republikové komunikace, už po něm za litr natankované nafty pumpař bude chtít v průměru jen 30,22 Kč. Rozdíl přes 6 korun je v ceně i přesto, že obě čerpací stanice patří stejnému řetězci. Že se na dálnicích tankuje dráž, řidiči vědí. Důvodem jsou exkluzivní lokace navyšující pumpařům investiční a provozní náklady i prostě jen menší konkurence.

Překvapením ale zejména pro drobnější odběratele paliv může být existence takzvaných plošných cen, které řetězce čerpacích stanic garantují velkým odběratelům. Ti tak mohou tankovat za stejné peníze bez ohledu na to, kde jejich vozidla zrovna jsou. „Podmínkou pro dosažení lukrativních plošných cen jsou zpravidla trvale vysoké měsíční odběry pohonných hmot v řádu desítek tisíc litrů, k čemuž se za normálních okolností mohou zavázat pouze střední a velké firmy. Členové naší nákupní aliance přitom v současnosti tankují v celé ČR za 28,19 Kč/l, a to bez ohledu na jejich měsíční výtoč,“ konstatoval Damir Duraković, generální ředitel podnikatelské nákupní aliance Axigon, jejíž členové měsíčně natankují více než 400 000 litrů pohonných hmot.

Není to ale jediný způsob, jak proti vysokým cenám bojovat. Členové Axigonu si mohou vybrat, že budou místo plošných cen využívat slevu z cen stojanových. Díky ní si mohou z cen, které vidí na poutačích čerpacích stanic Shell, odečíst 1,20 Kč a z cen cen u EuroOilu 0,50 Kč/l. Statistiky praví, že se díky tomu mohou řidiči i u dálnic dostat na cenovou úroveň nabízenou spíše zapadlými pumpami na okresních silnicích. „Stačí si jen vhodně vybrat tankovací kartu. U některých je bohužel běžné naopak to, že firmy za její používání ještě připlácejí,“ dodal Duraković.