Celkem 75 procent českých stavebních společností prozatím nemá vypracované konkrétní kroky k přechodu k udržitelnějšímu fungování. Vyplývá to z poslední Kvartální analýzy českého stavebnictví. Firmy, které plán mají, se nejčastěji zaměřují na výměnu vozového parku, recyklaci či investice do obnovitelných zdrojů.
Udržitelné stavebnictví zatím netáhne
Sektor stavebnictví je celosvětově zodpovědný za produkci přibližně 40 procent emisí oxidu uhličitého. Na této cifře se kromě samotné výstavby a demolice největší měrou podílejí zejména kategorie jako těžba nerostných surovin, jejich zpracovávání a přeprava. „Z těchto oblastí je emisně nejvýznamnější těžba, která byla v České republice pro rok 2020 zodpovědná za přibližně 3,3 procenta veškerých emisí tuhých znečišťujících látek,“ popisuje Dominika Pospíšilová, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí. Produkce emisí souvisejících přímo se stavebními pracemi na místě je sice v porovnání s těžbou výrazně nižší, i zde však dochází k trvalému poškozování přírody, a to zejména na lokální úrovni.
V České republice se ovšem aktuálně většina stavebních firem snahám o zvýšení udržitelnosti koncepčně nevěnuje. Podle poslední Kvartální analýzy českého stavebnictví nemá konkrétní kroky k přechodu k vyšší udržitelnosti vypracováno hned 75 procent ze 132 dotázaných společností z oboru. Zbylá čtvrtina se v následujících letech hodlá zaměřit zejména na modernizaci vozového parku, recyklaci či na investice do obnovitelných zdrojů energie.
Modernizace vozového parku i důraz na recyklaci
Výměna staré stavební techniky za novou bývá pro firmy poměrně nákladnou operací. Z dlouhodobého hlediska se však může vyplatit, a to nejen z pohledu ochrany přírody, ale díky nižší spotřebě i finančně. „Stavební stroje jsou v rámci našeho odvětví jedním z nejvýznamnějších producentů oxidu uhličitého. Před časem jsme proto rozšířili vozový park o elektrické buldozery, které jsou oproti naftovým výrazně šetrnější vůči přírodě, například díky nízké spotřebě olejů a maziv,“ popisuje Michal Wrzosek, tiskový mluvčí stavební společnosti Budimex.
Vedle strojů produkují množství znečišťujících látek na stavbách i spalovací generátory. „Ty postupně nahrazujeme přenosnými bateriemi. V případě jednoho zařízení se díky takovéto výměně nedostanou v průběhu roku do ovzduší tři tuny oxidu uhličitého,“ dodává Wrzosek. Moderní powerbanky jsou navíc oproti spalovacím generátorům velmi tiché, což představuje další významný benefit.
Zřejmě nejskloňovanějším tématem je však z pohledu udržitelnosti na stavbách recyklace materiálů. Právě odpady ze stavební a demoliční činnosti představují v České republice 60 procent všech odpadů. Investice do třídicích technologií jsou tak další alternativou, jak se snaží firmy k ochraně přírody přispět. „Stavební odpady z velké části recyklujeme, ale stále jsou zde obrovské rezervy. Především kvalita třídění přímo na stavbách je žalostně nízká. Velmi výhodné pro životní prostředí jsou zároveň takzvané dekonstrukce, kdy se stavba rozebere a materiál se může z velké části znovu použít,“ nastiňuje Ivo Kropáček, odpadový expert Hnutí DUHA.
Rezervy v dané oblasti spatřuje i Simona Kalvoda, výkonná ředitelka České rady pro šetrné budovy. „Významnou příležitostí je větší využití principů cirkulární ekonomiky vedoucí k šetření primárních zdrojů. V tomto ohledu je však brzdou neadekvátní legislativa a nízká motivace na trhu,“ doplňuje.
Budoucnost bude zelenější
Podle již zmiňované Kvartální analýzy jsou dalšími oblastmi, kterým se v následujících letech stavební firmy chtějí věnovat, například snaha o snížení závislosti na plynu či zajištění vyšší energetické soběstačnosti prostřednictvím investic do obnovitelných zdrojů. Podle Michala Wrzoska pomůže udržitelnosti ve stavebnictví v dalších letech i probíhající digitalizace. „Udržitelnost, digitalizace a automatizace jsou úzce propojené trendy, jež budou v následujících letech v našem sektoru dominovat. I přes turbulentní časy, které v Evropě prožíváme, nesmějí stavební firmy na investice do těchto oblastí zapomínat,“ upozorňuje mluvčí stavební skupiny Budimex.
Kromě nezbytné ochrany klimatu jsou pro to podle Wrzoska i další pragmatické důvody. Podle analýz je totiž způsob, jakým se společnost staví k udržitelnosti, stále důležitější jak pro zákazníky, tak investory. To potvrzuje i Ivo Kropáček. „Nad udržitelností své činnosti se budou muset firmy zamýšlet stále více. Úvěrující banky se v souvislosti s Taxonomií Evropské unie budou stále častěji ptát po udržitelnosti úvěrovaných projektů. Kdo nad svou činností nezačne z pohledu úspor přemýšlet sám od sebe, bude k tomu donucen okolím,“ uzavírá expert Hnutí DUHA.