Územní plánování prošlo za staletí obrovským vývojem –od prvních regulačních pokusů přes centralizované řízení až po dnešní komplexní procesy, které jsou mnohdy legislativně složité a vyžadují koordinaci řady aktérů. Zásadní změny se týkají i nástrojů, s nimiž odborníci a samosprávy pracují. Tradiční papírovou dokumentaci stále častěji nahrazují 3D modely a interaktivní mapové aplikace, které umožňují přesnější analýzy a srozumitelnější komunikaci záměrů s odbornou i laickou veřejností.

Jeden z prvních urbanistických plánů na území Česka nechal zpracovat Karel IV. při zakládání Nového Města pražského. V následujících stoletích se vývoj sídel řídil spíše přirozenými potřebami a lokálními podmínkami než systematickým plánováním. Teprve s nástupem industrializace v 19. století se začínají objevovat první regulační plány, které měly pomoci zvládnout rychlý nárůst městského obyvatelstva. Za první republiky už bylo územní plánování oborem s jasně definovanými pravidly. Jeho rozvoj podporoval stát i jednotlivá města, přičemž typickým příkladem může být Zlín. Zde se pod vlivem firmy Baťa rozvíjel koncept funkčního a účelného sídla s propojením bydlení, práce a rekreace. Po roce 1948 přebírá plánování stát. Územní plány se stávají nástrojem centrálního řízení. Vznikají sídliště, dopravní tahy i průmyslové zóny, často bez ohledu na historický kontext nebo potřeby místních obyvatel.

Cesta ke kompromisu trvá roky

Po roce 1989 se plánování demokratizuje. Do procesu vstupují soukromí investoři, občané, vlastníci pozemků. Zároveň ale přibývá pravidel, lhůt a složitostí. Příprava nového územního plánu se tak stává pro řadu obcí a měst náročným úkolem. „Jedná se ozdlouhavé procesy, což vyplývá zjejich samé podstaty. Pokud máte zajistit ‚dohodu v území‘, se kterou souhlasí jak dotčené orgány reprezentující veřejný zájem, tak většina obyvatel a dalších subjektů zastupujících privátní zájmy, nelze ji udělat rychle, “ konstatuje Jakub Kynčl, jednatel společnosti knesl kynčl architekti. Extrémním příkladem mohou být dvě největší česká města. Praha stálepracuje splánem zroku 1999. První návrh nového Metropolitního plánu byl zveřejněn v roce 2018, druhý o čtyři roky později. Doposavad však probíhá zapracovávání námitek a připomínek. V Brně platí od konce letošního ledna nový územní plán. Na jeho přípravě se však pracovalo celých 22 let.

Moderní plánování ve 3D

Jedním z největších posunů v oblasti územního plánování v posledních letech je využívání 3D modelů měst a obcí, které výrazně zjednodušují nejen práci odborníků, ale také usnadňují zapojení veřejnosti do plánovacích procesů. „Architekti díky nim získávají nástroje pro přesné vyhodnocení prostorových vztahů, oslunění, zastínění, viditelnosti nebo například dopadů nové výstavby na okolní zástavbu v konkrétním čase a ročním období,“ popisuje Drahomíra Zedníčková, výkonná ředitelka společnosti TopGis, která v minulosti realizovala například 3D model Brna, Karlových Varů nebo Mikulova.Trojrozměrné modely však nacházejí využití i za hranicemi urbanismu. Pomáhají při krizovém plánování, analýze dopadů přírodních katastrof, vyhodnocování hlukového zatížení, znečištění ovzduší, při plánování zelených ploch nebo infrastruktury. Umožňují přesné měření délek, ploch i výšek objektů a jsou propojeny s datovými vrstvami –například katastrálním územím, územním plánem nebo záplavovými zónami. „3D model města představuje komplexní digitální prostředí, ve kterém lze spojit urbanistické, technické i právní informace do jednoho celku. Uživatelé tak mohou lépe porozumět nejen samotné podobě území, ale i tomu, co je na konkrétníparcele možné stavět, za jakých podmínek a s jakým dopadem na okolí, “ vysvětluje Drahomíra Zedníčková. Zároveň 3D modely výrazně mění způsob, jakým lze územní rozvoj komunikovat s veřejností. Namísto složitých výkresů a textových příloh mají občané možnost prohlížet si digitální model obce nebo města v interaktivní podobě, a tím lépe porozumět navrhovaným změnám ještě před jejich realizací.

Nástup virtuální reality

Možnosti digitálního plánování se dnes neomezují jen na 3D modely. U některých projektů je již možné využít technologie rozšířené a virtuální reality (AR/VR), které umožňují simulovat budoucí výstavbu ve formě prostorového zážitku. „Ačkoli zatím nejde o běžně zavedený nástroj, propojení 3D modelů s technologiemi rozšířené a virtuální reality otevírá nové možnosti zejména v oblasti prezentace a posuzování záměrů v území. Umožňuje přesněji simulovat prostorové vztahy a dopady výstavby, a tím zlepšuje podmínky pro informované rozhodování nejen odborníků, ale i veřejnosti,“ uzavírá Drahomíra Zedníčková.