Češi v průměru vypijí tři až čtyři kávy denně. Koronavirová opatření a okénkový prodej kávy však v posledním roce negativně ovlivnily spotřebu jednorázových obalů. Někteří prodejci kávy proto zkouší alternativu v podobě vratných obalů. Ty kromě šetrnosti k životnímu prostředí přinášejí benefity i samotným milovníkům kávy.

Podle průzkumu[1] si lidé v tuzemsku nejčastěji dopřávají kávu doma a v práci. Přestože si kávu „s sebou“ objednává pouze přibližně 1,2 procenta lidí, i toto relativně nízké číslo vydá za spoustu jednorázových kelímků z papíru. V Česku se jich potom ročně vyhodí stovky milionů kusů, přičemž recyklovat se dá asi jen jedno procento z nich.

Zdánlivě ekologické papírové kelímky totiž nejsou vyrobeny čistě z papíru. Aby udržely horký nápoj, je jejich vnitřek potažen tenkou polyetylenovou vrstvou. Právě kvůli kombinaci dvou materiálů tak musejí kelímky po svém využití putovat do směsného odpadu. „Přestože se velká část gastroprůmyslu snaží nahrazovat plastové obaly ekologičtější variantou, i ta často končí v obyčejném koši. Nejde jen o papír či karton, ale také o materiály z přírodních vláken, jako jsou ta z cukrové třtiny, pšenice nebo bambusu. I v nich ale můžete najít různé chemické přísady, které škodí životnímu prostředí,“ říká Karolína Brabcová z organizace Arnika.

Podle nařízení evropské Komise by proto plastové výrobky na potraviny rostlinná vlákna neměly vůbec obsahovat. V Česku prodej výrobků s přídavkem bambusových vláken od 1. září zakazuje zákon. Kelímky na teplé nápoje, dětské plastové nádobí či jídelní soupravy totiž v naprosté většině případů nejsou vyrobeny pouze z bambusu. Podle Ministerstva zdravotnictví mohou uvolňovat toxický formaldehyd či melamin, které pro člověka představují závažné zdravotní riziko.

Jednorázové nádobí navíc vede k nadměrnému množství odpadu, se kterým se pojí problémy s jeho likvidací. Recyklace je přitom z důvodu znečištění často nemožná, proto je variantou spálení ve spalovnách či odvezení na skládky. „Ekologicky nejlepší je tedy používat klasické nádobí z porcelánu, skla, případně kovu, které se dá nesčetněkrát využít a jeho likvidace a recyklace je vyzkoušená,“ doplňuje Brabcová.

Ideální odpad je ten, který nevznikne

Čím dál více prodejců kávy proto hledá možnosti, jak dát papírovým kelímkům sbohem, a zapojuje se do systému vratných obalů. „Zákazník při prvním nákupu za kelímek zaplatí zálohu, tím vstupuje do služby,“ vysvětluje Michal Hanák z firmy Nicknack, která se výrobou vratných kelímků zaobírá. Kromě pozitivního dopadu na životní prostředí mají podle Hanáka kelímky pro zákazníka i jiné výhody. „Nápoj udrží delší dobu teplý a při držení tolik nepálí. Plast, ze kterého jsou vyrobeny, je samozřejmě zcela zdravotně nezávadný,“ vyjmenovává Hanák výhody kelímků Hot cup.

Právě ty na svých stáncích pod názvem „Sharecup“ začala zákazníkům nabízet i síť pojízdných kaváren Kofi Kofi. „Chtěli jsme lidem nabídnout způsob, který zanechá co nejmenší možnou stopu na životním prostředí. Na konci srpna jsme proto na našich pojízdných stáncích zavedli vratné kelímky, protože víme, že ideální odpad je ten, který nevznikne,“ vysvětluje Sabina Slavíková z Kofi Kofi.

Kelímek, který neskončí v koši

Přestože zákazníci kávových trucků, jež jezdí již po pěti českých městech, mají možnost vzít si nápoj do vlastního termohrnku, doteď toho využívalo jen zhruba 11 procent z nich. „Čísla vlastních kelímků po zavedení vratných neklesla, ale podařilo se skutečně pomoci těm, kteří se chtějí chovat odpovědně,“ popisuje Slavíková. Zákazník si na stánku koupí kelímek za 50 korun a má možnost si k němu pořídit i víčko za 25 korun. Po dopití nápoje špinavý kelímek zase vrátí na jakémkoliv jiném stánku Kofi Kofi, jichž je po Brně rozmístěno deset. Za vrácení kelímku zákazník dostane token, který předloží zase při dalším nákupu.

Vratné kelímky firma od všech zákazníků každý den sváží, myje a následně suší ve vlastních velkokapacitních myčkách. Důkladně zabalené potom putují zpět na stánky, kde se znovu využívají. Kelímky z polypropylenu tak vydrží až 500 mycích cyklů. Ani poté, co se poškodí, se z nich nestává klasický odpad. „Vyřazené kelímky dáváme firmě, která je zpracuje na plastový regranulát. Z toho se dále vyrábějí například kbelíky, které jdou opět zrecyklovat,“ uzavírá Hanák.

[1] Průzkum společnosti Ipsos pro Douwe Egberts